Punkové začátky v pražských Kbelích
Zatímco dnešní studia Českého rozhlasu překypují digitální technikou, úplně první vysílání mělo atmosféru letního tábora. Vzniklo díky nadšení tří mužů: novináře Miloše Čtrnáctého, podnikatele Eduarda Svobody a Ladislava Šourka z firmy Radioslava.
V květnu 1923 získali povolení využít poštovní telegrafní vysílač v pražských Kbelích. Ten se ale nacházel v malé boudě, kde nebylo místo pro hudebníky ani mikrofon. Řešení? Vypůjčili si od skautů plátěný stan, postavili ho hned vedle vysílací stanice a dovnitř natáhli kabely.
Vysílání slavnostně odstartovalo 18. května 1923 ve 20:15. Z éteru se tehdy na dlouhé vlně ozvalo slovo "Haló, haló, zde vysílací stanice Radiojournalu v Praze-Kbelích...". Následoval krátký koncert, při kterém hudebníci hráli a zpívali přímo ve stanu, často za zvuku štěkajících psů z okolí, což jen dokreslovalo absurdní romantiku celého podniku.
Magie krystalek a hledání signálu
Kdo vlastně tehdy vysílání poslouchal? Přijímačů (takzvaných krystalek) bylo mezi lidmi jen pár desítek. Poslech navíc nebyl nic jednoduchého.
Lidé seděli s těžkými bakelitovými sluchátky na uších a pomocí kovového hrotu opatrně „hmatali“ po krystalu galenitu. Hledali ten správný citlivý bod, kde se z šumu náhle vyloupl slaboučký, zkreslený hlas vůbec prvního pravidelného hlasatele, herce Adolfa Dobrovolného. Nepotřebovali k tomu dokonce ani baterie – krystalka si brala energii přímo ze zachycených rádiových vln. Kdo měl štěstí a signál chytil, stal se hrdinou celé ulice.
Krok za krokem k profesionálnímu rádiu
První vysílání z Kbel
18. května 1923
Historicky první pravidelné rozhlasové vysílání v Československu zahájeno ze skautského stanu.
Přesun do města
Prosinec 1924
Rozhlas se z nehostinných Kbel stěhuje do budovy Poštovní nákupny na tehdejší Fochově (dnes Vinohradské) třídě v Praze. Končí éra mrznutí ve stanu a začíná éra skutečných studií.
Vstup státu
1925
Finanční problémy nutí zakladatele prodat většinový podíl státu. Společnost se stabilizuje a postupně mění název z Radiojournalu na Československý rozhlas.
Zavedení časového znamení
1926
V éteru se poprvé objevuje legendární časové znamení (pípání) a pravidelné zpravodajské relace tvořené ve spolupráci s ČTK.
Radiojournal byl doslova průkopníkem zkoušení metodou pokus-omyl. Neexistovaly žádné příručky, jak dělat rozhlasový program. Od prvních koncertů v deštivém stanu v Kbelích se ale během jediné dekády vypracoval v obrovské a moderní médium, které za první republiky sjednotilo národ. A i když dnes Český rozhlas vysílá digitálně z moderních prosklených komplexů, jeho kořeny už navždy zůstanou zaryté v zemi pod jedním starým skautským stanem.
(Vysílací stanice v pražských Kbelích (1923). Zdroj: radiosvet)


