Odpověď na otázku, která stanice byla na světě ta úplně první, ale není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Záleží totiž na tom, jak definujeme slovo „rozhlas“.

Charles Herrold: Zapomenutý průkopník ze San Jose

Pokud hledáme úplně prvního člověka, který pravidelně vysílal hudbu a mluvené slovo pro široké publikum, musíme se vrátit až do roku 1909. V kalifornském San Jose tehdy inženýr a vynálezce Charles Herrold postavil mohutnou anténu a začal experimentovat s bezdrátovým přenosem zvuku.

Herroldova stanice (tehdy pod volacími znaky FN a později SJN) byla revoluční. Na rozdíl od tehdejších telegrafistů, kteří si jen posílali Morseovu abecedu z bodu A do bodu B, Herrold pochopil koncept broadcasting – vysílání pro všechny, kdo mají přijímač. Jeho manželka Sybil se dokonce stala vůbec první ženskou moderátorkou na světě, když pouštěla desky z místního obchodu s hudebninami. Stanice později přežila pod značkou KQW a dnes funguje v San Franciscu jako KCBS.

KDKA Pittsburgh: První oficiální komerční stanice

Přestože byl Herrold první, do učebnic dějepisu se jako „první rozhlasová stanice na světě“ nejčastěji zapisuje americká stanice KDKA z Pittsburghu v Pensylvánii. Proč právě ona? Protože jako první získala oficiální komerční licenci od americké vlády a odstartovala éru moderního mediálního byznysu.

Za vznikem KDKA stál inženýr Frank Conrad ze společnosti Westinghouse, který si původně jen tak pro radost vysílal hudbu ze své garáže. Zjistil, že lidé si kvůli jeho vysílání začali kupovat krystalové přijímače. Westinghouse v tom uviděl obrovský komerční potenciál a rozhodl se postavit profesionální stanici.

Zisk oficiální licence

Říjen 1920

Společnost Westinghouse požádala o licenci pro novou stanici. Ministerstvo obchodu USA jí přidělilo volací znak KDKA. Byla to vůbec první komerční rozhlasová licence na světě.

Historické první vysílání

2. listopadu 1920

Stanice KDKA oficiálně odstartovala v 18:00. Načasování nebylo náhodné – ten večer probíhaly americké prezidentské volby (Harding vs. Cox).

Zrození zpravodajství

Noc 2. listopadu 1920

Moderátor Leo Rosenberg (který se stal prvním profesionálním rozhlasovým hlasatelem) celou noc četl do mikrofonu volební výsledky, které mu do studia telefonovali z místních novin. Posluchači tak znali jméno nového prezidenta dříve, než ráno vyšly noviny.

Evropská odpověď z Haagu

Nesmíme ale zapomínat ani na Evropu. Zatímco Amerika měla svého Herrolda a KDKA, v Nizozemsku začal inženýr Hanso Idzerda už v listopadu 1919 vysílat pravidelné rozhlasové pořady ze svého domu v Haagu pod značkou PCGG. Jeho vysílání (tzv. Kurhaus-concerten) bylo natolik populární, že ho ladili nadšenci i ve Velké Británii a britský tisk dokonce tiskl jeho program.

Magie krystalek

Zatímco dnes řešíme datové toky a digitální kodeky, počátky rádia měly své neopakovatelné kouzlo. Lidé v roce 1920 neměli doma reproduktory. Většina prvních posluchačů stanic jako KDKA nebo PCGG seděla po večerech s obrovskými sluchátky na uších, opatrně posouvala hrotem po krystalu galenitu (tzv. krystalky) a snažila se z neustálého statického praskání vylovit tichý, vzdálený lidský hlas. Právě z tohoto nadšení se zrodil fenomén, který navždy změnil svět.